Používáním našich stránek souhlasíte s použitím cookies. Využíváme je ke zvýšení kvality těchto stránek speciálně pro vás, oni nám pomáhají porozumět vašim potřebám (což nám pomáhá shromažďovat statistické údaje), pomáhat našim partnerům poskytovat vhodný obsah zobrazovaný na našich webových stránkách. Chcete-li se dozvědět více o cookies, prosím klikněte zde .

cookies
noimage

Historie Hrad Predjama

První písemná zmínka o neobvyklé pevnosti, stěny, které jíž doslova splývají s vysokou vertikální skálou, objevují se ve zdrojích v 13. století. Je známo, že majitely hradu v roce 1274 byli zástupci rytířského rodu, jehož název s největší pravděpodobností pochází z místa jejich bydliště. «Jama» ve slovinštině znamená "jeskyně", proto, zámek postavený u vchodu do obrovské jeskyně byl nazván Predjamským hradem. Německé historické kroniky říkají, že majitele hradu, vazaly mocných feudálních pánů – biskupů z Aquilei, jmenováno na rytíře Luegg.

Nejzajímavější částí historie hradu je spojena se jménem barona Erasma Jámského-Lüggera, majitele budovy ke konci 15. století. Jeho nezkrotná povaha vehnala ho do konfliktu s rakouským císařem Fridrichem III. Habsburským, příčinou, kterého byla poprava blízkého přítele Erasma, vzpurného rytíře Andreasa Baumkirchera. V aktu pomsty baron v roce 1482 během souboje zabil příbuzného Fridricha III., velitele Heinricha von Pappenheim, který údajně ledabyle mluvil o zemřelém Andreasovi. Hněv císaře, který vyhlásil válku Erasmovi, baron byl nakonec nucen ukrýt se v jejich rodové pevnosti.

Našedši útočiště ve svém zámku, začal okrádat bohaté kupecké karavany projíždějící tudy z Vídně. Není jasné, zda to udělal, aby to ještě více rozzlobit císaře, nebo se opravdu změnil a rozhodl se být, jak říkají mnohé legendy, "ušlechtilým lupičem". V každém případě, rozzuřený Fridrich III. rozhodl se s tím vypořádat. Za tímto účelem, si vybral barona Gaspera Ravbara, guvernéra Trieste, který téměř dva roky neúspěšně útočil na nepřístupnou pevnost.

Na nedostatek potravy v Predjamském hradě si baron nemohl stěžovat – nejrozmanitější pokrmy se nacházely na jeho stole podzemním tunelem vedoucím z hradu do města Vipava. S vodou také nebyl problém - hluboko pod tvrzí, uvnitř jeskyní hromadila se voda řeky Lokva. Děla nebo katapulty nepředstavovaly zvláštní riziko pro budovy, stěny byly doslova vestavěny do skály, a vnitřní prostory byly v obrovských jeskyních. V roce 1484 Gasper Ravbara, aby vyhovět příkazu císaře byl nucen podplatit jednoho ze služebníků barona Erasma Jámského-Lüggera, který za použití světla pochodní ukázal místo na jeho pobytu. Udeřivše do stěny dělové koule ji rozbily a baron zemřel v troskách.

Rebel Erasmus byl pohřben v Predjamě vedle kostela Panny Marie Sedmibolestné, založené v 15. století. Pověst, jako jednoho z nejkrásnějších slovinských vzorů pozdně gotického umění, přinesly mu nepochybně odresturované fresky. Hrob Erasma Jámského-Lüggera lze vidět z dálky, a to díky obrovské lípy, zasazené kdysi na jeho čest v tomto místě.

Po smrti barona Jámského-Lüggera jeho rodina ztratila právo na hrad, triumfální Fridrich III. dal ho rodu Obernburg. O čtvrt století později se hrad dostal do rukou rodiny Purgstall, během jejich panování jeho velká část byla zničena během zemětřesení. V letech 1560 nájemníkem pevnosti byla rodina barona Filipa von Kobenzl, jehož dědicové, koupili ho od vládnoucí habsburské dynastie. Na konci 16. století a počátku 17. století byla provedena obrovská rekonstrukce hradu, výsledkem které historická budova zmizela za novými zdmi a hrad získal svou současnou podobu. Za vlády baronů von Kobenzl zazděno podzemní tunel spojující hrad s městem Vipava, kterého kromě zloděje barona Jámského-Lüggera také používali zloděje, vynášející z hradu cennosti. V 19. století zde žil rakouský hrabě Michael Coronini-Cronberg, а po několika desetiletích Predjamskou tvrzi vykoupil potomek bývalého rodu, kníže Alfred von Windischgrätz. Rodina vládla na hradě právě celé století, téměř až do začátku druhé světové války. V roce 1944 byl hrad převzat komunistickými partyzány, kteří si v něm zařídili své sídlo a tiskárnu. Po skončení války znárodnily budovu jugoslávské úřady a přeměnily ji na muzeum.