Používáním našich stránek souhlasíte s použitím cookies. Využíváme je ke zvýšení kvality těchto stránek speciálně pro vás, oni nám pomáhají porozumět vašim potřebám (což nám pomáhá shromažďovat statistické údaje), pomáhat našim partnerům poskytovat vhodný obsah zobrazovaný na našich webových stránkách. Chcete-li se dozvědět více o cookies, prosím klikněte zde .

cookies
noimage

Hrad Herrenchiemsee

Herrenchiemsee - Bavorské Versailles - tak bývá nazývána stavba Herrenchiemsee, která se nachází na jednom ze tří ostrůvků na jezeře Chiemsee. Právě toto působivé místo s alpskými kulisami si pro stavbu přepychového paláce vybral Ludvík II. Bavorský. Zámek, nazývaný rovněž Herreninsel, měl demonstrovat okázalost německé monarchie a vyrovnat se svému zářnému francouzskému vzoru, protože návštěva Versailles změnila Ludvíkovi II. život. Přes veškeré přepychové vybavení však navštívil Herrenchiemsee pouze šestkrát a nikdy tam nespal.

Historie Zámku Herrenchiemsee

Přepychový zámecký komplex Herrenchiemsee, který chtěl Ludvík II. původně vystavět v údolí Graswangtal, začal vznikat na konci jara 1878. V té době sice ještě nebyl dostavěn velkolepý zámek Linderhof, ale i tak už bylo jasné, že nové dítě bavorského krále značně předčí všechny jeho předchozí budovy. K tomuto bylo vybráno ideální místo - největší ostrov Herren na největším z bavorských jezer Chiemsee, které je díky své velikosti a teplé vodě často označováno jako Bavorské Moře. Ačkoli "pohádkový král" dával přednost horám a nikoliv rovinám, tento ostrov mu mohl také poskytnout vytoužené soukromí a klid.

Ostrov Herreninsel (Ostrov mužů), který byl vybrán jako místo pro stavbu "nového Versailles," měl nejen malebný vzhled, ale také velmi bohatou historii. Před mnoha staletími byl na tomto ostrově založen klášter, jehož představení byli velmi aktivní po celém Bavorsku. Na počátku 19. století, během sekularizace církve Napoleonem, byl klášter zrušen a jeho pozemky spolu s majetkem připadly státu. Za zdmi kláštera delší dobu fungoval pivovar, ale ostrovní objekty upadly postupem času v zapomnění. V roce 1870 ostrov Herren koupili průmysloví podnikatelé se dřevem, kteří počítali s vysokými výdělky z kácení vzácných starých lesů. Obyvatelé okolních obcí zasílali králi bezpočet stížností a žádostí o pomoc, na což výstřední panovník stroze odpověděl tím, že v roce 1873 ostrov koupil a tak přerušil i kácení stromů. (více)

Král Ludvík II. Bavorský

Král Ludvík II. Bavorský (1845 - 1886), syn bavorského krále Maxmiliána II., nastoupil na trůn v roce 1864 ve věku osmnácti let. Na krále byl inteligentní a citlivý Ludvík II. korunován v roce 1846. Zpočátku se své panovnické role ujal s dychtivostí, ale netrvalo dlouho a Ludvík začal před skutečným světem vyplněným oficiálními setkáními utíkat do samoty. V ní se nechával unášet iluzemi o vlastním vladařství. Ke svému poustevnictví si nechával budovat nákladné kulisy. Herrenchiemsee, který se pro královskou kasu stal neuvěřitelnou zátěží, je jedním ze tří zámků, které Ludvík během své vlády vybudoval, světoznámý je i romantický novogotický zámek Neuschwanstein.

Jako dítě byl Ludvík přes svou fyzickou krásu mlčenlivý a uzavřený. Na prahu dospívání zjistil, že spíš než četné dívky, jež mu byly představovány jako potencionální manželky, ho přitahují mladí muži. Poté, co Ludvík zrušil zasnoubení s bavorskou princeznou Žofií, již nikdy o manželství neuvažoval Výjimečný způsob života a vášnivě provozovaná stavební činnost pohledného a osamělého monarchy jej nechaly vstoupit do dějin jako "pohádkového krále". Již jako korunní princ se nechával okouzlit hudebními dramaty Richarda Wagnera. Od uvedení "Lohengrina" ve dvorním divadle roku 1861 byl Ludvík II. vášnivým obdivovatelem tohoto skladatele a zůstal jeho podporovatelem po celou dobu svého života. Naplněn ideály absolutistického království a rozčarován vládním kupčením se Ludvík II. stále víc a víc stahoval z neoblíbeného Mnichova a profánního každodenního života do - jak sám napsal - "soumraku bohů vznešené horské osamělosti". Až do své tragické smrti 13. června 1886 ve Starnberském jezeře hledal neúnavně dokonalou iluzi. Zámecké stavby král, mistrovská díla umělecky zinscenované minulosti, vyvolávají dnes nadšení větší než kdy dřív.

Architektura a interiér

V některých ohledech proto jeho rozměry francouzský vzor přesahují. Průčelí je 103 metrů dlouhé a zdobí je 23 monumentálních oken. Zrcadlová síň byla dlouhá 75 metrů, což bylo o několik stop více než ve Versailles. Soubor velkých apartmánů je vyzdoben ve stylu Ludvíka XIV. V Sále halapartníků spatříme vyobrazení Vjezd Krále Slunce do Arrasu, Triumf boha války Marta a obrázky z doby Ludvíka XIV. Uvidíme skříň, bohatě intarzovanou želvovinou a obkládanou zlacenou mědí, obrazy představující rodinu Ludvíka XIV., závěsy a potahy ze zlatem vyšívaného zeleného hedvábí a mnoho dalších skvostů. Téměř všechny lustry na zámku jsou z českého křišťálu.

Ložnice svojí nádherou předčí i ložnici ve Versailles. Stěna je vyzdobena jemnou výšivkou - takzvanou malbou jehlou (provedení obnáší sto stehů na jeden centimetr čtvereční), bohatými dřevořezbami a štukováním zlaceným 24karátovým zlatem. Se samými nej se setkáme také ve velkém reprezentačním sále s obrovským stolem a křeslem uprostřed. Zajímavé jsou i bohatě zdobené hodiny, kde místo kukačky vybíhá malý Ludvíček. Osvětlení Zrcadlového sálu zajišťuje 52 stojanů a 33 lustrů s dvěma tisíci svíček. Stropní malby znázorňují hrdinské činy bohů a Ludvíka XIV. V Porcelánovém kabinetu je vše z českého porcelánu - i obrázky v medailonech. V jídelním pokoji každého zaujme stůl se spouštěcím zařízením do nižšího patra, aby při stolování nebyl král rušen ani obsluhou. Nejcennější a nejpozoruhodnější je obrovský lustr s 18 rameny, vytvořený z míšeňského porcelánu. Další schodiště je jednou z 50 nedokončených místností. Následuje koupelna s vanou o objemu sedm tisíc litrů vody; její ohřev se zajišťoval topením pod mramorovou podlahou. Oblékárna se schody do ložnice v patře je vyzdobena vyřezávaným větvovím se zrcadly na stěnách. Ze stropu shlíží Neptun a od dveří Diana a Venuše. Ludvík II. chtěl pro druhé i sám pro sebe zůstat záhadou, jak sám kdysi přiznal. Konec jeho života je spojen s duševní chorobou a s nuceným pobytem na zámku Berg. Záhadou zůstává i jeho smrt. Panovník, který o panování vlastně neměl nikdy skutečný zájem, byl 13. června 1886 za nevyjasněných okolností nalezen spolu se svým psychiatrem utonulý v Starnberském jezeře.

Zámek je otevřen denně:

od 9 do 18 hodin (doba prohlídky je asi třicet minut) a cena vstupenky (vyjde na šest až jedenáct eur) zahrnuje prohlídku zámku, muzea Ludvíka II. Bavorského v přízemí zámku i muzea a galerie v klášteře. Odjezdy lodí se pohybují v intervalech 20 až 40 minut. Zámek Herrenchiemsee se nachází necelou půlhodinu pěší chůze od přístaviště na ostrově; můžete ovšem k zámku jet i kočárem s koňským spřežením.